PL-CZ PROJEKT

Vyberte jazyk stránky:

Historie krkonošských laborantů

Příběh krkonošských laborantů

Po celá staletí, byla tato oblast řídce osídlena, ale místní obyvatelé od středověku znali a používali léčivé vlastnosti krkonošských bylin. V renesanční době se člověk začal více zajímat o okolní přírodu. Vydávání tištěných herbářů a bylinných studií mělo významný dopad na popularizaci bylinné medicíny. První písemná zmínka o sbírání bylin v Krkonoších pochází z poloviny šestnáctého století. Do začátku sedmnáctého století bylo vydáno více než tucet různých typů herbářů a popisů slezských bylin, což deklaruje zájem často i významných osobností ze světa renesanční medicíny o krkonošské byliny.

V botanickém popisu Cieplic Śląskich a okolí z r. 1607 Caspar Schwenckfeldt píše, že se v horách nacházelo mnoho herbářů a tzv. „bylinníků“, kteří také provozovali často nelegální lékařskou praxi. V roce 1622 nebo 1623 se v Karpaczi usadila skupina protestantských náboženských uprchlíků z Česka. Byl mezi nimi i lékárník Georg Werner, původem z Kladska, kterému je přisuzováno založení cechu krkonošských laborantů. Veškeré své znalosti pak předal z otce na syna. Laboranti z Krkonoš si vybrali jako svého patrona bájného vládce Krkonoš- Ducha Hor (polský ekvivalent Krakonoše pozn. překl.) a jeho vyobrazení zdobilo jejich bylinné stánky. Během prodeje léků laboranti vyprávěli legendy o Duchu Hor, který byl také nazýván „bylinníkem”, nejlépe totiž znal léčivé vlastnosti krkonošských bylin, kterých byl též strážcem a ochráncem. Díky legendám o přísném vládci hor tak laboranti zrazovali přespolní návštěvníky před vstupem do hor, aby před nimi skryli naleziště bylin a tajemství výroby léků.

V průběhu času se Karpacz stal přirozeným centrem laborantů a jejich činnost se rozšířila do celého regionu Krkonoš. Jiná legenda přisuzuje založení cechu laborantů roku1700 dvěma studentům pražské medicíny Mikuláši a Salomonovi. Studenti se údajně rozhodli žít v Karpaczi a praktikovat zde medicínu založenou na kombinaci lékařských věd a léčivých sil přírody. Z vděčnosti za poskytnutou pohostinnost museli předávat své poznatky obyvatelům Karpacze a také zde založit první lékárnu. Kolem roku 1700 bylináři z Karpacze a okolí ustanovili vlastní cech, ve kterém laborant zastával roli mistra, jemuž při výrobě léků pomáhali tovaryši a učňové. V pozdějších letech, byl Karpacz nazýván jako "město lékárníků". V 18. Století, po obsazení Pruskem, vzrůstal konflikt mezi oficiálně uznanou a „krkonošskou“ bylinnou medicínou. Pruský zákon z r.1740 omezil počet legálních laborantů v Krkonoších na třicet lidí, kteří museli k vykonávání svého řemesla získat oficiální povolení. V roce 1796 krkonošská organizace laborantů čítala

27 členů, kteří bydleli v Karpaczi, Miłkově, Głębocku a okolí. Od tohoto roku pruská vláda povolila laborantům z Karpacze výrobu a prodej pouze 46 druhů léků. Ačkoli sláva krkonošských léků stále stoupala, administrativní omezení postupně vedly ke zhroucení systému místní bylinné medicíny. Posledním laborantem byl Ernst A. Zwölfel, který získal doživotní právo výroby bylinných léků. Jeho úmrtím dne 2. dubna roku 1884 skončil i dlouhý příběh krkonošských laborantů.

Návrh a realizace: Agencja Reklamowa Inter Promotion | © Copyright Karkonoski Park Narodowy 2012